Nejnovější články

Erasmus+ - Domů
neděle, 21 květen 2017 21:24

Mobilita Polsko

Napsal(a)

Mobilita Polsko

Do Polska se skupina osmi žáků naší školy vydala v neděli 14.5. Čekala nás cesta do Prahy na letiště, kde jsme naložili tureckou výpravu a pokračovali pak po D1 směr Ostrava, Katowice a po dlouhých skoro sedmi hodinách doputovali do Rudy Slasky, cíle naší cesty.

Žáci se ubytovali v rodinách a týden studentské výměny tak mohl začít. První den byla mobilita oficiálně zahájena na radnici, kde nás uvítala místostarostka města a žáci pak měli menší volno. Odpoledne byli rozděleni do pracovních skupin tak, aby v každé skupině bylo po jednom účastníkovi z každé partnerské země. Tyto skupiny celý týden pracovaly buď na rozhlasové relaci či na prezentaci zážitků polské mobility. Večer se nesl ve znamení deskových her. Poláci jsou si vědomi nebezpečí nadužívání technologií mladými lidmi a při škole dokonce provozují klub deskových her, který má socializovat a vyvažovat zájem o technologie.

Poláci nás další den vzali do slezského muzea v Katowicích a následně nám dopřáli naprosto bizarní zážitek, a sice možnost shlédnout koncert vážné hudby (maďarského symfonického orchestru) v jednom z nejmodernějších koncertních sálů Evropy, zvané NOSPR, v Katowicích. Sál byl speciálně designován japonskými experty na akustiku.

Během týdne mohli žáci navštívit hodiny v polské škole, absolvovat vzdělávací program připravený blízkou univerzitou (dílny byly zaměřené na fyziku, chemii, výzkum laboratoře širokopásmové spektometrie, programování v C++), ale také navštívit Šindlerovu továrnu, doslova prožít roky války v Krakowě (včetně místního ghetta) pomocí sugestivní expozice přilehlého muzea, prohlédnout si město Krakow a sfárat do hlubinného dolu. Je nutno uznale říci, že Poláci mají všechny expozice velice působivé, interaktivní a poutavě zpracované.

Poslední den se nesl v duchu prezentací, ráno všechny skupiny prezentovaly svůj připravený radioprogram, a tak celá polská škola zrušila klasickou výuku a poslouchala radiovou relaci, kde žáci charakterizovali své země. Mimo jiné rozvibrovala vzduch i Eva Farná, Divokej Bill či skupina Kryštof. Večer zase prezentovaly zbylé čtyři skupiny svá videa.  A mobilita nemohla být zakončena jinak než tancem. Mimochodem právě rádio, které přenáší zvuk do celé školy pořídili Poláci z projektu a je denně využíváno, žáci vysílají o přestávkách na chodby školy někdy  jen písničky, jindy i mluvené slovo.

V sobotu ráno jsme znovu s Turky naskákali do autobusu a vyrazili směr Praha.

 

Polskou mobilitou tak končí dvouletý projekt Erasmus+, který zahrnoval výměnu zkušeností mezi učiteli partnerských zemí, implementaci nových technologií do výuky, tvorbu digitálních materiálů, diseminaci projektu, spolupráci s univerzitou (v ČR zejména UJEP), návštěvu médií (ČR, ČT), pořizování video a foto dokumentace, tvorbu prezentací, organizaci mediálního týdne (v ČR při IJK), zřízení webových stránek projektu, organizaci přednášek a metodických školení, medializaci projektu a v neposlední řadě transnacionální mítinky pedagogů a mobility (výměnné pobyty) žáků. Věříme, že nabytá přátelství alespoň nějaký čas přetrvají a dopad projektu co nejšířeji zasáhne metodickou invenci pedagogů gymnázia a nejen jich.

neděle, 21 květen 2017 20:27

Mobilita Turecko

Napsal(a)

Turecko

Než se podrobněji rozepíšu o turecké mobilitě, musím trochu nastínit boj, který jsme svedli, abychom tureckou mobilitu vůbec naplnili. Do začátku prosince muselo být jasné, kdo do Turecka vyrazí. Nicméně v listopadu jsme stále měli jen 3 zájemce z osmi. Chodili jsme po třídách, nabízeli, vysvětlovali, ale zájemci  se neobjevovali. Začali jsme se smiřovat s myšlenkou, že turecké děti ubytujeme na ubytovně a peníze, v projektu vyhrazené na vycestování našich dětí do Turecka, jednoduše vrátíme Evropské unii. Byli jsme opravdu zoufalí. Nabídka hostit Turka a následně vycestovat do Turecka se nezdála být lákavá vůbec nikomu. Lidé argumentovali tím, že nás tam vyhodí do povětří, znásilní na ulici, unesou a kdovíco ještě. Protože jsme my, učitelé, sami absolvovali cestu do Turecka v říjnu a viděli jsme, že nám tam nic ze zmíněného ani na chvíli nehrozilo, přesvědčovali jsme a přesvědčovali. Nic ale nepomáhalo. Nakonec nás napadla spásná myšlenka. Poprosili jsme tureckého učitele, ať se s žáky vyfotí a pošle nám fotku. S tou jsme pak chodili po třídách a ukazovali našim dětem, že se nejedná o žádné teroristy, ale o děti, jako jsou ony samy. To nakonec kupodivu zabralo a ve finále jsme měli zájemců dost.

Nutno říci, že velká část obav byla rozptýlena už tady v ČR, kdy po týdnu hostitelé právě tureckých dětí nejvíc plakali, že jim hosté odjíždějí. V Turecku jsou totiž fajn děti.

A tak jsme na začátku. Do Turecka jsme odletěli 23.5. Cestovali jsme celý den a západ slunce nás zastihl až v Dalamánu, kde zaléval měkkým oranžovým světlem pomerančovníky, které se táhly v celých pásech podél dálnice směrem na Koycigez, město naší partnerské školy.

Studenti byli rozebráni do rodin a zahájili svůj pobyt první večeří. Nebudu zdlouhavě popisovat den po dni, jen shrnu, že turecká škola si připravila bohatý program, dodržela téma projektu a seznámila žáky s inovativními metodami, které lze používat při prezentacích ve výuce a pomocí přednášek univerzitní učitelky informovala o nebezpečích plynoucích z používání internetu a představila cíle užití nových technologií, jakožto i jejich formy.

Turecká škola je na rozdíl od té naší internátní školou a má jídelnu. Některé obědy se tedy odehrávaly tam a byly velmi chutné. Žáci začínají i končí týden nastoupením na dvůr školy, kdy (na slunci!) vyslechnou projev ředitele školy. Nezřídka prý někdo omdlí. J Dalším rozdílem je přítomnost asi třiceti kamer. Žáci jsou sledováni kamerami prakticky všude (kromě toalet) a jejich případná nepravost může být okamžitě odhalena, případně zdokumentována. Turecká škola je velice nová, a proto řada prostor působila nezabydleně a zatím prázdně. Žáci velice často nepoužívají učebnice, například na angličtinu žádné nemají, protože jsou drahé. Nicméně studijní disciplinovanost je vysoká a žáci studují nejen ve škole v rámci povinné výuky, ale ve studiu pokračují i na ubytovně, kde se jim ve volném čase věnují zejména matikáři, chemikáři a fyzikáři a dovysvětlují a procvičují látku z dopoledne. Ve škole tedy studuje „elita“ národa, žáci se stávají lékaři a inženýry. Protože výuka probíhá i na ubytovně, je tato využívána i žáky, kteří bydlí blízko školy.

Ve škole jsme strávili dost času, ale turecká škola dbala i na to, abychom nepřišli o pokochání se krásami tureckého pobřeží. A tak jsme při výletu do Akyaky mohli i chvíli posedět na pláži. Bohužel na koupání bylo moc chladno, i když tureckých 22°C bylo daleko příjemnějších než doznívající zima České republiky.  V pobřežním městečku Marmaris už bylo letně vedro a výhledy na egejské moře a promenádu s kavárničkami a restauracemi začaly připomínat prázdniny.

Celodenní výlet do Efezu byl zase hodinou dějepisu v praxi, žáci procházeli archeologickými pozůstatky a mohli tak naživo vidět tuto perlu antiky.  K městu dříve přiléhal chrámový okrsek Artemidina chrámu (Artemision), jednoho ze sedmi divů starověkého světa a největším chrámem na světě. Z toho ale mnoho nezůstalo, jen pár kamenů. Největší pozornost upoutala knihovna a divadlo, které prý bývalo největší na světě a do něhož se vešlo až 24 tisíc diváků. Žáci vyzkoušeli jeho akustiku a turečtí žáci nám i z pódia zazpívali. V Efesu jsme si prohlédli také lázně (termae), v nichž byly instalovány zřejmě první kryté toalety s kanalizačním odpadem.

Efesos byl zmiňován také v Novém zákoněList Efezským sepsal apoštol Pavel křesťanům v Efesu. Podle legendárního podání se v Efesu usídlila po Ježíšově ukřižování jeho matka Maria společně s jeho učedníkem Janem. Jejich údajné bydliště 7 km od Selcuku má být místem odchodu Panny Marie ze života a poutním místem. Na místě domu pany Marie je nyní vystavěna kaple, kterou jsme navštívili, je zde k vidění i spousta darů, kterými místo poctili papežové, a další sakrální předměty.

Další dopoledne jsme strávili prezentacemi každé země a jedno odpoledne nás Turci vzali na paintball a jízdu na koních s výhledy na městečko Fethiye.

Protože Turecko je nám ze všech zemí projektu kulturně, ale i geograficky nejvzdálenější, shrnu ještě některé překvapivé postřehy do několika hesel:

Disciplína

Celkově jsou žáci v Turecku více disciplinovaní a za prohřešky jim hrozí přísnější tresty. Žák přichycený při popíjení alkoholu či kouření  (i mimo školu) by byl okamžitě ze školy vyloučen.

Silnice

Technický stav vozidel na silnicích v Turecku je mnohdy alarmující, je možné vidět jen kostry vozidel, které by u nás na silnici rozhodně nesměly. Silniční pravidla jsou podřízena momentální potřebě řidičů. Když si potřebujete vyzvednout hrnec s polévkou a ucpete tím úzkou jednosměrku, všichni počkají, až si to vyřídíte. Když potřebujete nabrat pasažéra a na pět minut zaparkujete na kruháči, všichni vás způsobně objedou a nikdo ani netroubí. Když na červené nezvládnete dobrzdit a čníte do křižovatky, žádný stres. Linkové autobusy nemají žádné zastávky a asi ani jízdní řády, prostě nějak pořád jezdí, a když chcete přistoupit, prostě zamáváte a řeknete, kde chcete vysadit. Nikoho nepřekvapí, pokud budete s autobusem couvat na dálnici, nebo když potkáte na dálnici krávu. Zkrátka nic není nemožné.

Společenská hierarchie

Učitel je v Turecku někdo. Velmi výrazně se projevuje učiteli úcta v rámci celé společnosti. A to nejen tím, že se restaurace předhánějí, která bude učitele hostit, ale učitel je ctěn také chováním správních zaměstnanců. Uklizečky čekají v rohu na pokyn ruky ředitele, okamžitě přiběhnou a servírují kávu, odnášejí  nádobí, stírají rozlité. Řidiči autobusů uctivě zdraví učitele i žáky, v přestávkách, kdy autobus stojí, uklidí odpadky, zametou drobky, uctivě pak děkují, že byli vybráni školu vozit. Neexistuje, aby učitel stál ve frontě na oběd ve školní jídelně, kuchařky běhají a obsluhují jako servírky v restauraci, dopité pití dolévají, přidávají porce.

 

Srdečnost

Turci jsou ze všech partnerských účastníků nejsrdečnější. Rozdali by se. Jsou velmi vstřícní. A také rádi tančí. Turecké tance jsme mohli shlédnout poslední den při slavnostním rozdávání certifikátů o účasti na mobilitě a také jsme si je předchozího večera sami zkusili za doprovodu živé, žáky produkované hudby.

Netřeba dodávat, že na slavnostní večer byl pozván i starosta města Koycigez, vedoucí policie městečka, hejtman kraje a další politici. Naše návštěva byla pokryta místními médii, přijely dvě televize a tisk.

Srdečnost našich hostitelů také stála za faktem, že loučení neproběhlo bez slz a naše myšlenky a vzpomínky budou ještě dlouho směřovat na jih.

 

 

 

 

úterý, 07 únor 2017 12:02

Inovace ve výuce 2

Napsal(a)

V příloze si prosím stáhněte pozvánku na druhý seminář Inovace ve výuce.

Srdečně zveme...

všechny účastníky prosincové mobility na neformální setkání na půdě školy, které se uskuteční v úterý 21. února 2017 od 16:30  hod. v KNIHOVNĚ GTGM (3. patro).

Součástí setkání bude sdílení kladných a záporných zkušeností + diskuse nad smyslem a cílem celého projektu.

Věříme, že dorazíte v hojném počtu.

Akce je určena pro rodiče i žáky!

 

čtvrtek, 15 prosinec 2016 09:13

Mobilita Czechia

Napsal(a)

Ve dnech 5. – 10. 12. se konala dlouho očekávaná česká mobilita. Každá z pěti zemí (my, Itálie, Rumunsko, Turecko a Polsko)  má za úkol hostit jeden týden ostatní partnery a ukázat jim nejen krásy vlastní domoviny, ale také je něco naučit v oblasti společného tématu, jímž jsou média a užití inovativních technologií ve výuce.

 Naší specializací byla tvorba prezentačních videí v programu Animoto. Ten je volně dostupný na internetu. Studenti tak zpracovávali fotografie a videa pořízená na výletech do Prahy, Olbernhau, na Fláje, prezentovali pak získané poznatky z prohlídky mosteckého kostela, či své zážitky z lasergame, zhlédnutého hokejového zápasu a badmintonového turnaje.

 

Cizinci naši školu doslova zaplavili, spolu se svými českými hostiteli vytvořili skupinu skoro 70lidí.  Program byl nabitý, ale vše proběhlo hladce, a tak si studenti do svých domovů odvezli jak četné suvenýry, tak také řadu pěkných vzpomínek a zážitků.

 

Děkujeme za spolupráci městské knihovně, která poskytla svůj azyl hostujícím učitelům a hokejovému klubu a Tenbě Litvínov za sponzorské dary v podobě volného vstupu do svých prostor. Děkujeme také paní místostarostce Sedláčkové a panu starostovi Meziboří- Červenkovi za podporu akce svou přítomností na závěrečném ceremoniálu, městu pak za poskytnuté prostory obřadního sálu litvínovského zámku . Při organizaci jsme narazili na spoustu vstřícných lidí, kteří byli ochotni přispět k tomu, aby si námi reprezentovaná Česká republika neuřízla v projektu ostudu, a tak hlavně díky nim se akce povedla.



čtvrtek, 01 prosinec 2016 22:01

Mobilita ČR - informace rodiče

Napsal(a)

V příloze tohoto článku (ÚPLNĚ DOLE) najdete PDF soubor ke stažení.

Naposledy se koordinátoři projektu Erasmus+ sešli k společnému jednání, výměně zkušeností a přípravě dalších tří nadcházejících studentských mobilit. Místem jednání byla tentokrát italská Bologna. Bolognu už naši studenti navštívili v květnu, my koordinátoři jsme měli tu čest poprvé.

Bologna jako město překvapí na první pohled velkou zastavěností. Jakoby chyběly zelené parky, prostranství, aleje nebo prostě jen místo, kde je vidět hlína. I psi, které jsme potkali na ulicích vykonávali svou potřebu na chodník. V zastavěných ulicích je pak často těžké rozlišit historické budovy a obyčejné obytné domy. Všechno je tak nějak naházené přes sebe. V minulosti se bohatí Bologňané předháněli, kdo vystaví vyšší věž. Tu pak se svou rodinou obývali, a tak jsou některé věžičky dodnes k vidění v centru města. Zajímavý je také komplex sedmi propojených kostelů, který je dodnes obýván řádem mnichů. Novodobí mniši, kromě toho, že jsou tišší, vyrábějí kosmetiku, léčiva a včelí produkty. Já si od nich odnesla větvičku lékořice, která se dřív používala jako zubní kartáček či jako sladkost pro chudé děti. (Kdo by chtěl, může si přijít požvýkat). O náhody není ani v Bologni nouze, potkali jsme jednoho majitele kavárny, který si zamiloval Prahu a láskyplně vzpomínal na Malou stranu.

Nás ale nejvíce zajímala škola. Upřímně, byli jsme otřeseni. Škola byla velmi stará, jak co do vybavení, tak do nábytku a výmalby, byla vystavěná ve fašistickém stylu, o čemž svědčila i plastika v zadní části školy. Zobrazovala hajlující mladé muže. Místnosti byly vysoké, dlouhá okna byla zatemněná vyrudlými látkami, exponáty ve vitrínách zaprášené, tabule takové, jaké si je pamatuji z pravěku, čili z dob svých středoškolských studií, tzn. neposouvatelné, orámované prkýnkem, které posvačil červotoč.  Na náladě nepřidalo ani všudepřítomné grafitti. Škola byla posprejovaná nejen zvenku, ale „tagy“ byly i na záchodových mísách, za své vzaly i desky lavic, kde byste původní barvu hledali jen marně. Jeden večer jsme procházeli okolo školy a školní schody byly zavalené odpadky a mezi nimi spal bezdomovec. Bezdomovců je obecně v Bologni bezpočet, řada z nich vám strčí kelímek na drobné až pod nos, noční linky autobusů jsou jimi okupované, jsou hluční, vykřikují sprosťárny a stěžují si na establišment, že jim nikdo nepomůže. Nikdo už na ně nereaguje, ani policisté. Co mě překvapilo pozitivně byla atmosféra ve třídách. Nakoukli jsme totiž i do některých hodin, a i když se toho ve třídě v tu chvíli zrovna mnoho neodehrávalo (např. Žáci byli zkoušeni vepředu, u zkoušení seděli, byli zkoušeni tři najednou), ostatní žáci nerušili a ve třídě panoval klid.

Zajímavé bylo i vyprávění italských kolegů třeba o tom, jak mají třídní schůzky jednou týdně dvě až tři hodiny a pokaždé jim přijdou jiní rodiče.

Jelikož tématem projektu jsou inovativní metody ve výuce, prohlédli jsme si i počítačovou učebnu. Ta byla s naším vybavením velmi srovnatelná.  Tedy počítačovým. Jinak tam byla strašná zima, prý moc nejde vytopit.

 

Zkušenost z Bologni byla pro mě osobně překvapením, čekala jsem podobnou zkušenost v Rumunsku či Turecku. Zmíněné země ale mají školy nové a poměrně dobře vybavené. 

Vážení rodiče, vážení žáci,

 

v pondělí 21.11.2016 vás všechny srdečně zveme na setkání s koordinátory projektu ohledně MOBILITY V ČESKÉ REPUBLICE, TURECKU a POLSKU!

Účast všech žáků a rodičů je NUTNÁ a POVINNÁ a vyplývá ze závazné přihlášky.

Prosíme, buďte dochvilní, začátek meetingu je v 16:30 hod. v učebně ZEMĚPISU (2.patro)

Těšíme se na vás.

 

Mgr. Daniel Urik

neděle, 30 říjen 2016 19:56

Druhá mobilita - Rumunsko, Iasi

Napsal(a)

V termínu 24. -28. 10. se konala mobilita do Rumunska. Tentokrát vyrazilo 8 studentů převážně z druhého ročníku. Letadlo se s námi vzneslo hned dvakrát, jednou v Praze a podruhé v Bukurešti, než jsme konečně přistáli v Iasi.

První dva dny jsme trávili v tomto druhém největším městě Rumunska, dopoledne ve škole a odpoledne v místní televizi a rádiu, hlavním tématem projektu jsou totiž MÉDIA, druhý den pak následovala návštěva radnice a v muzea. Studenti byli ubytovaní v rodinách, a tak nahlédli Rumunům do soukromí. Poznali jsme, že v Rumunsku se celkově žije skromněji. Třetí den jsme odjeli do poměrně vzdálené Transylvánie, abychom navštívili město Brašov a Drákulův hrad Bran. V blízkosti Brašova jsme navštívili ještě pevnost v místě zvaném Sinai a staré, v německém stylu vystavěné sídlo rumunských králů. Kromě budov připomínajících dávnou historii nám učarovaly barvy místního podzimu, které kontrastovaly s taškami střech a halloweenskými příšerami, kterých bylo všude spousta.

Poslední den jsme už jen pozdravili naše partnery z Bologni (IT), Rudé Slasky (PL), Koycegiz (TUR) a místní a po ochutnávce tradičních rumunských pokrmů (kterými je mleté maso obalené ve vinném listu, masová kulička, kozí sýr a spousta sladkostí) jsme už naskákali do taxíků a vyrazili na letiště. V 12.30 se s námi totiž znovu vzneslo letadlo směr Bukurešť.

Program byl nabitý a i když organizace někdy trochu kolabovala, setkali jsme se s vřelým přijetím a při loučení nechyběly slzy.

 

Při hodnocení se všichni studenti shodli, že si kromě zážitků a poznání nové země odvážejí rozhodně zlepšenou angličtinu. Další mobilita se uskuteční u nás v ČR, kde studenty z cizích zemí budeme pro změnu hostit my. V dubnu pak odletí skupina osmi studentů do Turecka a poslední mobilita se uskuteční v květnu, a to do Polska.

 

Přes obavy spojené s destinací, kterou v červenci vynesl na první stránky denního tisku pokus o puč a tanky prohánějící se Istanbulem, vyrazila naše dvojice projektových koordinátorů spolu s panem ředitelem do městečka, které bojovou zónu ale zdaleka nepřipomínalo. Naše obavy byly rozptýleny už cestou, když jsme procházeli četnými hraničními kontrolami.

Strana 1 z 2

Návštěvy

3.png8.png7.png5.png5.png
Dnes28
Včera70
Týden322
Měsíc1155
Celkem38755

23. 9. 2017 14:37

O nás

Gymnázium T. G. Masaryka, Litvínov,

Studentská 640

436 67  Litvínov

příspěvková organizace

Telefon: 476 753 023

Web: www.gtgm.cz

Hledat

Top